Úvod

Úvod

Rebutia je rod Cactaceae, který patří k sukulentní flóře Bolívie a severní Argentiny. Jedná se o rostliny malé vzrůstem, na jaře bohatě kvetoucí, které obývají většinou horské až vysokohorské oblasti. Populace dosahuje výšek až skoro 4500m n.m., často roste v těžko přístupných trhlinách skal, jindy v mechu na úpatí svahů, některé taxony zasahují do níže položených subtropických oblastí, ne však níže než 1000m n.m.

Rod Rebutia je obsáhlým rodem, který se však vyskytuje na poměrně malém území. Pohled na něj se v minulosti velmi často měnil. Já osobně se přikláním k dělení J.Donalda uveřejněném v Ashingtonia (1975-1976), který dělí tuto skupinu na pět sekcí – Rebutia, Aylostera, Setirebutia, Cylindrorebutia a Digitorebutia. Pro poslední tři sekce používám již zažité označení Mediolobivia, přeci jen mi přijde další dělení z praktického hlediska poněkud zbytečné, byť jej akceptuji. Co se týká samotného pojmenování druhů, vycházím z výše uvedené práce a dále především z revize sekce Digitorebutia (Stefano Mosti, Digitorebutia Buining & Donald). Řekl bych, že tyto práce korespondují s pohledem pana Otakara Šídy, našeho předního odborníka přes rod Rebutia. Jeho monografie: ,,Rod Rebutia" by rozhodně neměla chybět v knihovně žádného pěstitele této skupiny rostlin.

Do následující galerie jsem zařadil rostliny, které jsou nějakým způsobem charakteristické, odlišitelné. Uvědomuji si, že ani tento přístup nemusí být úplně stoprocentní, neboť variabilita uvnitř tohoto rodu je v mnohých případech veliká. Zvláště semenáčky jsou si většinou opravdu velmi podobné. Zároveň však mezi Rebutia existuje mnoho taxonů, které jsou ve znacích poměrně stabilní. Velmi užitečným znakem pro diagnózu u Digitorebutia je například barva sterilních částí květů, barva okvětí je téměř vždy charakteristická a konstantní pro daný taxon. Tímto se velmi liší např. od Lobivia, kdy nám z jednoho sběru mohou vyrůst rostliny s květy sice morfologicky stejnými, ale barevně rozdílnými. Květ u Rebutia se dále vyznačuje velkým rozdílem ve velikosti květu první a druhý den kvetení, u sekce Digitorebutia se tento rozdíl týká i intenzity barev, kdy první den jsou barvy podstatně sytější než druhý. Velkým problémem a velkou škodou je skutečnost, že mnohé sběry známých cestovatelů let dávno minulých se do dnešních dob nedochovaly, tudíž je nemůžeme konfrontovat se sběry novodobými a často dochází k nesrovnalostem mezi původním popisem a novým nálezem.

K fotografiím jsem přiřazoval pouze malé poznámky typu: obtíže při pěstování, charakteristické znaky, odlišitelnost a variabilita druhu či pouze vyjádření mého vztahu k dané rostlině. Myslím, že nemá cenu opisovat, co už bylo napsáno. V některých případech uvádím synonyma. Nemusím snad ani říkat, jaké vládnou v této oblasti zmatky... Je asi každému jasné, že Rebutia haagei je to samé jako Mediolobivia haagei, stejně tak si každý odvodí, že Rebutia haagei var.orurensis nebo Rebutia pygmaea var.orurensis souhlasí s rostlinou pojmenovanou jako Rebutia (Mediolobivia nebo Digitorebutia) orurensis .... Avšak závažnější informací určitě bude to, že rostlina, která nese platný název Rebutia senilis var.hyalacantha je ve skutečnosti R.wessneriana či v jiném případě - rostlina nesoucí název Rebutia pectinata var.neosteinmannii je vlastně Rebutia steinmannii, toto jsou skutečnosti hodné zdůraznění a tyto také v poznámkách uvádím. Svéráznou kapitolou jsou pak rostliny pojmenované Karlem Knížetem (KK), které v mnohých případech nejsou dodnes platně popsány.

Doufám, že následující stránky alespoň špetkou přispějí k popularizaci této poněkud opomíjené skupiny kaktusů a přispějí k informovanosti kaktusářů, kteří tyto většinou vysokohorské rostliny již ,,vzali na milost“. Rostliny, které jsem fotografoval, pochází jednak z mé skromné sbírky, ale především z renomovaných sbírek pánů Fischera z Hořic či Mgr.Šedy z Vysokého Mýta, menší měrou jsou zastoupeny rostliny pana Luďka Rektoříka či Petra Vojana, jehož zajímavé zkušenosti s pěstováním uvádím v jedné z následujících kapitol.

Pěstování